Vojtěch Hynais - opona Národního divadla (alegorie znovuvybudování divadla po požáru), 1883

... A PŮL KREJCARU
O přesném účetnictví na stavbě Národního divadla...

Kdysi jsem navštívil městské muzeum v Kopřivnici a (krom jiných vylomenin) jsem tam viděl monstrosní model Národního divadla svařený výhradně ze součástek Tatry 603. Schnirchovy trigy byly, tuším, z ventilů.

Vzpomněl jsem si na to, protože nedávno se mě ptal v hospodě jeden známý, je-li pravda, že Národní divadlo tenkrát postavili za peníze Francjózefa. Nuže, podíval jsem se do oficiálního sborníku Sboru pro zřízení Národního divadla v Praze - a pravda to je i není zároveň. Císař dal, a ne málo - celkem 38 tisíc zlatých, za to se dal tenkrát koupit statek. Na druhou stranu to bylo něco málo přes jedno procento celkových nákladů, takže se zase tak moc nepředal (vzhledem k tomu, že Habsburkové dojili České království, kdy a kde se dalo). Ta kniha je docela vzácná, takže vám několik údajů z ní snad přijde vhod:

Národní divadlo v Praze - příjmy a výdaje do konce stavby (21. srpen 1850 - 30. červen 1884)

PŘÍJMY

Rozličné dary, příspěvky, loterie a pod.	1.851.563 zl. 31 kr.
Sněmem král. českého povolené subvence	744.880 zl. 91 kr.
Prodané předměty	27.770 zl. 45 a 1/2 kr.
Úroky	146.534 zl. 98 kr.
Náhrada škody požárem způsobené (=vyplacená pojistka)	274.800 zl.
Uhraditi zbývá novou sbírkou (=schodek)	158.579 zl. 90 kr.
celkem:	3,204.129 zlatých, 55 a 1/2 krejcaru

VÝDAJE
celkem: 3.204.129 zlatých, 55 a 1/2 krejcaru

(Fr. W. Schwarz, t. č. účetní)

Císař a král František Josef I. daroval před požárem 18.000, po požáru 20.000 zlatých.
Jeho příspěvky byly zajímavě načasované: 5.000 zlatých dal roku 1866 (snad aby Čechům obalil sladkou krustou hořkou pilulku prohrané války a rakousko-uherského vyrovnání), 3.000 roku 1874 (tehdy byly volby do Českého zemského sněmu, ve kterých se poprvé objevili Mladočeši, takže možná na podporu konservativních Staročechů) a 10.000 roku 1881, těsně před požárem.

Někteří další dárci jsou dosti surrealističtí:

1865
Macedonský Bulhar dvacet dukátů rakouských 100 zl. 79 kr.
Spolek stenografů Gabelsberských 100 zl.

1868
Za prodaných 50 dukátů, jež byly dřive zakoupeny za účelem, který nyní odpadl 275 zl. 50 kr.
Od pražských sládků vrácená potravní daň z piva dne 16. května na Letné vyčepeného 132 zl.

1869
Ze Sázavy při rozchodu bulkářů od nejmenovaného 100 zl., sbírka druhých členů 30 zl., úhrnem 130,-

Zasmáli jsme se, ale pod husí kůží. Stavba Národního divadla (vinou pokladniček ve tvaru, zlatokapličkování, vybírání po troníčku a hlavně toho, že divadlo už nikdo nevnímá politicky), dostala dnes takovou švejkovskou pachuť... Jářku, ale vždyť to byl úžasný výkon - oni postavili nejen krásnou budovu, ale celou jednu uměleckou generaci a také tím začali úspěšný boj o politickou samostatnost. Navíc jim shořelo a oni se nedali. Zkuste to udělat dnes!

Kdyby tak viděli, jak svobodu, kterou oni vybojovali, chceme spláchnout do evropské uhnije, jaké zrůdnosti stavíme a jak je nám všechno jedno, museli by se nám vychrchlat do tváře.
Zajímavé je, že intelektuálové bourající ve jménu modernistické skepse obrozenecké mýty, se často zhoupnou do opačného extrému a budují jakési masochistické anti-mýty. Podobně jako když dítě jednou přestane věřit na Mikuláše, šmahem pak odsuzuje vše metafysické a přesahující jeho každodenní zkušenost.

Správný český intoš považuje národní obrození přinejlepším za žert, přinejhorším za spiknutí a věří, že jsme se tenkrát měli přimknout k větší (nejspíše německé) kultuře. Zapomíná však na to, že on sám by v nějaké „větší“ kultuře mohl kydat nanejvýš hnůj.
Intoš také ví, že tzv. Rukopisy byly padělky a směje se Smetanovi, že podle nich napsal operu. Sám je ale nikdy nečetl a navíc si plete rukopis Královédvorský s Královéhradeckým (což byl sice také rukopis, ale úplně jiný). Naposledy se takto blýskl kritik J. Maňás v magazínu LN (7. 3. 2003).
Intoš rozhodně odsuzuje vysídlení sudetských Němců, protože ono vlastně bylo příčinou druhé světové války (pokud náhodou nemá v Sudetech chalupu).
A tak dále a tak podobně.

Milý intoši, dej si pozor. Pokud chceš dál plvat na svůj národ, buď se nauč nějaký jiný jazyk a zkus štěstí o dům dál, nebo se připrav, že upadneš, přinejmenším v zapomnění.
To nejsou plané hrozby, ale chladná logická úvaha - český národ má před sebou totiž jenom dvě cesty: Buď si vybere tu těžší - nové národní obrození, jehož předpokladem je (stejně jako v 18. století) úplná výměna idejí a elit. Nebo tu lehčí - vyhyne.

Petr Stančík, 10. 3. 2003

LITERATURA:
(Fr. Ad. Šubert - Národní divadlo v Praze. Dějiny jeho i stavba dokončená. J. Otto, Praha 1881)

Svůj názor na tento článek můžete poslat na mail ardor@seznam.cz
Do předmětu napište heslo ND. Nejzajímavější postřehy uveřejníme.