SLOVO O SLOVNÍKU
aneb románek v dopisech o tom, kterak roku 1912 Jakub Deml prodal Otokaru Březinovi Jungmannův Slovník

motto: Bacha na mystiky, jsou na prachy!

(Ivan Diviš, Teorie spolehlivosti)

Začalo to asi tak: Vykulený a nástrahám velkoměsta dosud neuvyklý Deml jednoho dne uviděl u antikváře pětisvazkový Slovník česko německý Josefa Jungmanna z let 1835-1839, a hned si ho zbrkle koupil. Brzy se mu to však rozleželo v hlavě: po sporech s biskupskou konsistoří byl bez pravidelných příjmů, k tomu zima na krku, a 70 korun bylo tehdy opravdu dost peněz. I napadlo jej, že slovník prodá Březinovi. Nabídl mu jej samozřejmě gratis, ovšem správně počítal s tím, že šlechetný Březina dar nepřijme.

„Čekal jsem se svým dopisem pro Vás, až mně bude možno zvěstovati Vám něco radostného. I chvátám říci Vám, že jsem dnes koupil u Bačkovského Jungmannův slovník, dav antikváři 20 K a zavázav se, že zbývající dluh 50 K splatím měsíčními splátkami po 20 K. Jsa teď v Praze mám příležitost, opatřiti si tento slovník ještě jednou, pan Váchal mi sdělil, že zná člověka, který to dílo chce prodati; ale i kdyby ten člověk toho díla snad již neměl, jest v Praze mnoho antikvariátů, i byl by div, abych tu nevyslídil ještě jednoho exempláře! V této pevné naději osměluji se dáti Vám návrh: přejete-li si Slovníku Jungmannova, sdělte mi, a hned Vám jej pošlu, jenže bych prosil, abyste se necítil poután podmínkami antikvářovými, nýbrž přítelovými, a ty by byly:
a) přijati těch 5 svazků ode „mne“ darem, v tom přesvědčení, že se mi nevede tak zle, jak by si přála moje církevní Vrchnost;
b) anebo, kdybyste mermomocí pochyboval o mém štěstí, splatiti mi úhrnem 40 K ve dvou měsíčních lhůtách, 3. prosincem počínaje.
Bydlím zatím u p. Váchala, ale 15. listopadu budu již ve svém vlastním bytě na Král. Vinohradech, v Lužické ulici č. 31. - Až do dneška jsem se v Praze jenom chvěl a potácel. Pozdravuji Vás ze srdce upřímného.
6. XI. 1912

Jakub Deml“

Když mistr do tří dnů neodpověděl, Deml jako správný obchodník srazil cenu dolů (o 10 korun). Aby Březina nemohl odmítnout, postavil jej před hotovou věc - prostě mu napsal, že slovník posílá. To ovšem sprostě lhal - z korespondence vyplývá, že Březina ve skutečnosti slovník obdržel až téměř o měsíc později:

„Poněvadž se mi podařilo vyslíditi ještě druhý exemplář Jungmannova Slovníku, jeden z nich Vám posílám, nevyčkávaje odpovědi, neb se konejším, že mi tentokrát odpustíte trochu té horlivosti. Nebojte se přijati Jungmannův Slovník, jestli ho dosud nemáte, a jestli si ho přejete, neboť i dnes trvám na podmínkách, které jsem tomuto našemu obchodu stanovil předevčírem: buď tedy prokážete důvěru mým rukoum, posvěceným nekonečnému úvěru, a přijmete těchto patero knih darem; anebo přistoupíte na podmínky nesnadnější a pošlete pro antikváře (na moji adresu) celkem 60 K ve lhůtách měsíčních, tedy celkem šestkrát po 10 K, a doba první splátky této stanovena jest na den 3. ledna 1913.
Vidíte aspoň, proč jsem podmínky antikvářské nazval nesnadnějšími - jsouť mi věci nejasné dosud srozumitelnějšími.
9. XI. 1912

Jakub Deml
t. č. Král. Vinohrady,
Kladská 3“

Ještě týž den poslal další upomínku:

„15. listopadu 1912 budu již zcela jistě ve svém vlastním bytě, sám, to jest na Král. Vinohradech, v Lužické ul. č. 31, i prosím, abyste mně pak laskavě sdělil, zdali Jste slovník dostal a Jste-li srozuměn s mojí nabídkou.
9. XI. 1912

Jakub Deml“

Na naléhání tak hrubého kalibru Březina nemohl neodpovědět. Učinil tak nanejvýš důstojně, jak bylo jeho zvykem:

„Jaroměřice 10. listopadu 1912

S velikou netrpělivostí, můj milý, čekal jsem den po dni na Vaše zprávy a děkuji Vám vroucně za Váš list, dobrý, krásný, Váš.
Co se týče slovníku, souhlasím ovšem s Vaším přátelským nabídnutím, ale (abych zachoval Vaši metodu):
1) dovolíte laskavě, abych Vám nahradil, počínaje 3. prosincem, v době, jak mi bude nejkratší, celý obnos, který jste s antikvářem ujednal, a
2) ponecháte si slovník tak dlouho, jak budete potřebovati, zejména dokud sám sobě nezaopatříte jiného exempláře.
Tisknu Vám ruce bratrsky a vyřizuji přátelský pozdrav od našeho Bílka, který mi v těchto dnech psal a neví dosud, že už u nás nejste.
Také milého pana Váchala zdravím oddaně a těším se, až mu budu moci poslati na památku svou knihu za kresby, které mi věnoval.
O. B.“

Deml odpověděl vzápětí. Zmínkou o pistoli chtěl zřejmě naznačit, že uvažoval o sebevraždě. Už se neodvážil na Březinovi znovu vymáhat splátky, ale neodpustil si mu připomenout slovník alespoň nesmyslným přirovnáním. Deml byl jako posedlý, i uprostřed metafysických úvah ho stále cosi nutkalo vracet se k tématu peněz:

„Drahý a milý, nepsal jsem Vám proto tak dlouho, že Jste z mých přátel nejtišší, a já neměl ticha; kromě toho jste nejtrpělivější, a já, jak už tolikrát ve svém životě, i tentokrát jsem se živil útěchou, že člověk vždycky dojde zavčas tam, kde ho od věčnosti čekají. [...]
A ještě srdečněji jsem se usmál, vzpomněv si, že jsme si chtěli s p. Váchalem kupovati škotský browning.
„Vyřizuji přátelský pozdrav od našeho Bílka, který mi v těchto dnech psal a neví dosud, že už u nás nejste.“
Necituji ani úplně, ale už toto poskytuje mi tolik látky exegetické (ne, nebudu Vás trápiti a ubezpečuji Vás, že se ničeho nedomýšlím, jen obdivuji Vaši větu, tak bohatou), že bych o tom napsal dílo, zvící jednoho svazku Jungmannova Slovníku.
Vím, peníze ničeho neznamenají, protože duch nemá těla, a to ostatní jest u Boha, který ovšem vyvyšuje ponížených, chce-li jim něco vykoupit i zjevně. [...]
11. XI. 1912

Váš Jakub Deml“

Březinovi udělal slovník radost, nebo se tak alespoň tvářil, aby přítele potěšil. Byl to prostě až moc velký dobrák:

„Jaroměřice 1. prosince 1912

Slovník, milý příteli, jsem obdržel; první poukázku posílám současně s tímto listem, ostatek zašlu 1. ledna 1913. Za radost, kterou jste mi způsobil, tisknu Vám ruce bratrsky a vděčně.
Probírám se v slovníku s chvěním. Cítím vanutí věků při obracení jeho listů; celé dějiny národa rozzařují se přede mnou v úžasném tajemství Slova; skryté, vnitřní, v žádných kronikách a knihách nenapsané dějiny polního jeho tažení do říše Ducha.
A na Vás, můj milý, vzpomínám v soumracích podzimních dní, v kosém záření polárního slunce; potkávám Vás na všech cestách k Vaší vesničce, kde Vás měli tak rádi. A nejednou, když v noci sedávám nad svou prací, očekávám, že zaklepete na mé okno jako druhdy a že Vám z něho podám svůj klíč, vždy připravený k Vašemu příchodu...
Zatím však buďte zdráv a přijměte mé díky za svůj dobrý a krásný list; panu Váchalovi pak poděkujte, prosím, mým jménem za vzácný jeho dar a pozdravujte ho ode mne bratrsky. Vždy Váš
O. B.“

Jako učitel dívčí měšťanské školy nebyl Březina žádný boháč, ale své závazky plnil poctivě. Ještě se za to, chudák, Demlovi omlouval:

„Jaroměřice 2. ledna 1913

Milý příteli,
omylem byl mi dodán Váš dopis a já v zamyšlení nevšíml jsem si adresy a otevřel jsem jej. Teprv z textu jsem poznal, že náleží Vám, a zasílám jej současně.
Ostatek za slovník v únoru.
Pozdravuji Vás a p. V. vroucně a děkuji Vám za radost, kterou jste mi způsobil svou návštěvou. Čtu Hrad smrti v nynější definitivní stylizaci.
O. B.“

„2. února 1913

Milý příteli,
[...]
Těším se, až mi napíšete zas někdy několik slov o svém životě a o své práci. Pro antikváře zasílám zbývající obnos na doplacení slovníka; nebudete se horšiti, že Vás tím obtěžuji? [...] Vždy Váš
O. B.“

Deml konečně dostal svých šedesát zlatých. Ite, missa est...

„4. II. 1913

Milý příteli,
[...]
V Rudolfinu slyšel jsem „Missa Solemnis“ - jako bych stál pod Niagarou a v nebesích.
(Vaši dnešní splátku 10 K jsem antikváři odevzdal, takže Jungmannův Slovník jest už nadobro zaplacen.)“

prameny:
Listy Jakuba Demla Otokaru Březinovi, Tasov 1933
Otokar Březina - Korespondence II, Brno 2004, editor Petr Holman

sestavil a poznámkami opatřil Odillo Stradický ze Strdic, 11. 5. 2004

Svůj názor na tento článek můžete poslat na mail ardor@seznam.cz
Do předmětu napište heslo Slovnik. Nejzajímavější postřehy uveřejníme.