DO EVROPY ANO, NE DO EVROPSKÉ UHNIJE!

Nebojíme se Evropy, protože v ní naše národy žijí už přes patnáct století. Odmítáme však vstoupit do Evropské uhnije. Proč?

1. BYLI JSME TAM VSTOUPENI UŽ TŘIKRÁT
Informace se stále rychleji kazí. Středověké kroniky jsou zajímavější, než včerejší noviny. Svět na televizní obrazovce strnul jako brouk zalitý v jantaru nekonečné přítomnosti: minulost je už mrtvá a na budoucnost není v záplavě čerstvých novinek dost času. Synchronní zvítězilo nad diachronním. Diváci hromadných sdělovacích prostředků vidí, co se všude děje teď. Tím ale přestávají vidět, co se zde děje vždy.
Politici se nám snaží namluvit, že vesmír byl stvořen během druhé světové války. Takový pohled je mnohem podrobnější, ale ztrácejí se v něm souvislosti, jako když sledujete stádo slonů mikroskopem. Evropská politika dává smysl teprve v perspektivě tisíciletí.
Prohlašovat plán spojené Evropy za něco nového mohou jedině velcí hlupáci, nebo lháři. Podstatou evropské politiky je neustálý manichejský boj dvou protikladů: dostředivé a odstředivé síly. Mění své názvy i strategie, ale podstata zůstává. Střídavě nad sebou získávají převahu, ale žádné se nedaří zvítězit trvale. Jsou totiž odrazem dynamické rovnováhy v přírodě - v mikrosvětě lidského těla jim odpovídá homeostatické přetlačování nervového systému sympatického (dráždí) a parasympatického (tlumí), v makrosvětě evoluce proti entropii, atd.
Dostředivým silám se podařilo sjednotit většinu Evropy zatím pětkrát: poprvé to byla Římská říše (509pnl - 476nl = 985 let), pak Francká říše (481 - 843 = 362 roky), obnovená Římská říše (962 - 1806 = 844 roky), „světová socialistická soustava“ Sovětského svazu (1917 - 1990 = 72 roky) a Třetí říše (1933 - 1945 = 12 let). Často se rozkládaly i na území jiných světadílů, ale středisko moci měly vždy v Evropě. Odstředivým silám se každou z nich podařilo rozbít, za cenu všeobecné války, následného úpadku a ohromného utrpení.
Český, moravský a slezský národ se „zúčastnil“ posledních tří říší a pokud nevíte, jak to dopadlo, přečtěte si to v knihách.

2. NO IDEA
Euromantik jistě namítne, že co pětkrát zkrachovalo, může se pošesté podařit. Že zánik evropských říší není žádná historická nutnost, ale důsledek jejich nedokonalosti. A že se EU poučí z chyb svých předchůdců a ustaví se lépe a radostněji.
Každá říše musí být spojená s nějakou ideou, duchovním svorníkem. Vztah mezi říší a její ideou je vztahem pojmenovaného a svého jména. Dokud říše udržuje ideu, idea udržuje říši. Pokud se toto spojení uvolní, říše se rozpadne a idea je zapomenuta.
Ideou Římské říše byl universalismus, snaha ovládnout svět asimilací. Cílem nebylo barbary porazit, ale proměnit je v Římany. Vnějším nástrojem této ideje byla technologie, armáda a byrokracie, avšak mnohem mocnější byl nástroj vnitřní - ideologie: vysoká kultura (hlavně literatura) a polyteický náboženský systém, schopný tvořivě vstřebat porobená božstva. Proto byla Římská říše nejúspěšnější a udržela se nejdéle. Všichni následovníci se snažili Řím obnovit kopírováním jeho vnějších mocenských prostředků. Volbou nepružných, dogmatických ideologií (křesťanství, marxismu, národního socialismu) však velkou část své energie promarnili vnitřním bojem, jakmile je společenské změny donutily tyto ideologie reformovat.
Evropská uhnije žádnou ideu nevyhlásila. Tak sice zdánlivě dokáže vstřebat všechno a spojit cokoli, ale zároveň také nemá žádný smysl existence. Čím bude držet pohromadě a proč vlastně?

3. EUROBOTA
Euromantik se teď lišácky usmál: „duchem EU je hmota. Není postavena na ideji, nýbrž na ekonomické spolupráci.“
Skutečně, EU vznikla z Evropského společenství uhlí a oceli (Pařížská smlouva 1951) a Evropského hospodářského společenství (Římská smlouva 1957). Podívejme se tedy, jak EU prosperuje.
Nejzřetelnějším výsledkem hospodáření EU je společná měna Euro, zavedená 1. 1. 1999. Protože dnešní peníze jsou potištěný papír, hodnota měny se dá objektivně měřit jen poměrem k ostatním. Vůči české koruně (mimochodem jedné z nejstabilnějších na světě) Euro v únoru 1999 vyšplhalo téměř na 39 Kč, pak vytrvale klesalo až pod 29 Kč v červenci 2002 a dnes kolísá kolem 31 Kč (devizový kurs). Podobně strmý pád Eura k americkému dolaru zastavila až hospodářská krize USA. Tedy žádná velká sláva.
Podmínkou hospodářské prosperity je svobodná soutěž. EU láká představou volného pohybu obyvatelů, zboží, služeb a kapitálu. Za liberálními hesly však rudě prokmitává skutečnost. EU je moloch nadnárodního socialismu. Ne proto, že ve většině členských států dnes vládnou socani, to se dá změnit ve volbách. Ale samotný princip EU je socialistický: mohutné přerozdělování prostředků byrokratickým aparátem, který jako Robin Hood bohatým bere, chudým dává a sám se tím dobře živí. Nástrojem tohoto přerozdělování je tzv. Fond soudržnosti (podpora zemí s HDP nižším než 90% průměrného HDP EU), 4 „strukturální“ fondy (pro regiony s HDP nižším než 75%) - ERDF (Evropský fond regionálního rozvoje), EAGGF (Evropský podpůrný a garanční fond), FIFG (Finanční nástroj pro podporu rybářství), ESF (Evropský sociální fond), dále přebujelé dotace zemědělství atd.
A kochat se sliby, že z těchto fondů bude čerpat i ČR, je stejně moudré, jako půjčit silnějšímu spolužákovi svačinu, aby ji obložil šunkou. Přerozdělování ještě nikomu nepomohlo. Bohatému bere prostředky pro další rozvoj a chudému zase motivaci k vyššímu výkonu. Dobře to známe z vlastní minulosti. K prosperitě vede jedině tvrdá práce hlavou i rukama, investice do výzkumu a výrobních prostředků.
Svobodný evropský trh je správná myšlenka, ale Evropská uhnije ji zabíjí. Tuto představu naplňuje spíše CEFTA (středoevropská zóna volného obchodu), založená v prosinci 1992 jako nástroj liberalisace vzájemných obchodních vztahů zemí Visegrádské skupiny (později přistoupily Rumunsko a Bulharsko), i když vinou politiků vlastně nikdy nezačala fungovat.
K hospodářskému vzestupu Evropy není třeba žádná unie, žádný nadnárodní byrokratický aparát. Stačí prostě zrušit cla i dotace. Společná měna je pěkná vábnička na turisty, jinak ale finanční katastrofa.

4. MÍSA ŠOŠOVICE
Vstupem do Evropské uhnije ztratíme nezávislost, kterou jsme si v historii museli mnohokrát krvavě vybojovat. Staneme se součástí podivného politického novotvaru, který nemá žádnou společnou ideu, jehož hospodářství upadá a v jehož parlamentu nás bude (možná) zastupovat 24 poslanců ze 732 celkem.
Naše země je geopoliticky výjimečně hodnotná. Leží uprostřed Evropy nejen symbolicky, ale hlavně logisticky, na strategické křižovatce západ-východ a sever-jih. Máme obstojnou infrastrukturu (zvláště ve srovnání s okolním Polskem, Slovenskem a Maďarskem), pevnou měnu, a jestliže se vypořádáme s bolševickou minulostí, dokážeme také obnovit zchátralou ekonomiku z vlastních zdrojů (jako už v minulosti mnohokrát).
Vládní úředníci nám za peníze z našich daní stále buší do hlavy, jaká jsme malá a bezvýznamná země. A že vstup do EU je naše jediná šance. Uvěřili by obyvatelé historického domu ve středu města, že se jim bude bydlet lépe, když se stanou součástí panelákového sídliště na periférii?
Politici nás prodali hanebně lacino.
V pátek třináctého budu hlasovat proti.

Dimitrij Dudík, režisér
Ondřej Hübl, kreativní ředitel
Daniel Růžička, řežisér, podnikatel
Odillo Stradický ze Strdic, spisovatel
Martin Šmíd, kreativní ředitel
Bogdan Trojak, spisovatel

19. 5. 2003

NÁZORY ČTENÁŘŮ:

Svůj názor na tento článek můžete poslat na mail ardor@seznam.cz
Do předmětu napište heslo Uhnije. Nejzajímavější postřehy uveřejníme.